O mně

IMG_4633webAsi jsem se narodila s pastelkami v ruce. Opravdu kreslím a čmárám od mala a vždycky mně to moc bavilo. Když jsem asi ve druhé třídě vyhrála výtvarnou soutěž – můj obrázek V.I.Lenina byl nejvěrnější, byla jsem přijata na Lidovou školu výtvarného umění v Havířově k paní profesorce Jařabáčové, která se stala mou první průvodkyní světem výtvarného umění téměř na 10 let. Její profesionální a laskavý přístup ovlivnil celý můj život. Nejen že mně naučila dívat se na svět jinýma očima, ale probudila mou radost z tvoření. Proto jsem se po absolvování této školy věnovala dalších 10 let  keramice. Po čase jsem však zjistila, že neumím zvládnout zaměstnání, rodinu, zahradu a náročný koníček.  Několikrát jsem se k práci s hlínou vrátila, hlavně před Vánocemi, ale pak byly přestávky stále delší a já jsem zjistila, že mi něco chybí. Naštěstí se stala výtvarná tvorba i mou profesí při navrhování nových interiérů a zahrad.

V roce 2009 postihla naši rodinu velká tragédie, kdy mně přestalo těšit nejen malování.

Začátkem léta  roku 2011 mi dcera  koupila za své poslední kapesné sadu nádherných pastel. Moc mně to dojalo a cítila jsem povinnost začít znovu kreslit a pracovat s barvami.

Začátkem léta téhož roku jsme jely s dcerou na kurz malování na hedvábí a enkaustiku (malování horkým voskem). Tyto materiály a barvy mně nadchly. Při malování jsem byla opravdu  šťastná.  Cítila jsem, že bych se tomu ráda  věnovala častěji.  S kamarádkami jsme domluvily  společnou předvánoční výstavu a tak jsem měla silnou motivaci k tvorbě.

Když jsem koncem září nakupovala první potřeby na malování na hedvábí a enkaustiku, měla jsem hodně sváteční pocit. Moc si přeji, aby se mi tento krásný pocit, který mně provází i při tvorbě každého obrázku, povedlo přenést i na vás .

Ráda bych poděkovala všem svým blízkým za podporu a trpělivost, kterou se mnou měli a mají.